Lidovky.cz: Natáčíte svůj první 3D dokument Aldabra. Jak dlouho jste jej připravovali?
Můj nový 3D film Aldabra není typický dokument, je to celovečerní příběh o vzdáleném ostrově, který lidé v podstatě vůbec neznají. Je to jedno z nejpodivuhodnějších míst, které jsem kdy viděl. Je to místo, kde se čas zastavil. Místo, které by měl každý alespoň prostřednictvím našeho filmu navštívit. Celá příprava trvala několik let. Producentovi filmu Petrovi Kellerovi se nějakým zázrakem podařilo dostat povolení k natáčení na tomto unikátním místě a od toho se začaly odvíjet přípravy filmu. Já na tomto projektu pracuji už dva roky.
Lidovky.cz: Dokument se odehrává na čtyřech kontinentech. Jak složité bylo neustálé přesouvání?
Myslím, že popsat náročnost a přesuny dvou tun filmové techniky po různých kontinentech není dost dobře možné. Jedna věc jsou přesuny techniky a druhá dopravit velký štáb lidí na opuštěný ostrov uprostřed indického oceánu. Produkce Starlite řešila nejen fyzické přesuny lidí a techniky, ale také pojištění proti únosu somálskými piráty, přesuny vojenské ochranky, bez které by film také nevznikl. Celovečerní filmy jsou hold složité a nákladné a když ještě k tomu připočítáte super složité točení technologií 3D, tvrdé podmínky ostrova někde na konci světa, tak máte před sebou docela slušnou dávku adrenalinu. Tušili jsme, že to bude těžké, ale nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že to bude taková dřina. Za to, že jsme to všechno ustáli a film natočili vděčím skvělému týmu z TwinStarFilmu. Myslím, že i oni jsou si vědomi toho, co dokázali. Upřímně řečeno několikrát jsem se snažil producenta přesvědčit, aby se poohlédl po jiné lokaci, ale on pořád trval na Aldabře. Ještě, že byl tak tvrdohlavý.
Lidovky.cz: Můžete prozradit na jaké záběry se diváci mohou těšit? A kdy bude film hotový?
Myslím, že Aldabra bude pohlazením pro všechny, kteří žijí v uspěchaném světě. To jsem já, vy a další miliony lidí. Chci, aby se lidi přenesli do jiného světa. Světa, který však stále ještě existuje. Je daleko, je nedostupný, lidem zakázaný, ale je k nahlédnutí. Do světa největších želv, bezkřídlých ptáků, gigantických krabů, nejsilnějších proudů a hlubin, kde se odehrávají ve dne i v noci stovky dramatických příběhů. To je svět Aldabry a ten divákům přineseme. V Česku by měl mít premiéru na podzim tohoto roku a nedlouho poté bude uveden i v USA. Má před sebou dlouhou cestu po světě, ale víc asi nesmím zatím o Aldabře prozradit.
Steve Lichtag Steve Lichtag absolvoval hereckou konzervatoř v Brně a působil na několika divadelních scénách. Objevil se také v řadě filmů, jednu dobu byl úspěšným motocyklovým závodníkem. V roce 1979 emigroval do Spojených států amerických a zkoušel různá povolání. Nakonec zůstal u potápění a filmu. V roce 1988 zveřejnil svůj první třídílný dokument Quo vadis, Cambodia. Pokračoval šestidílnou sérií o ruských gulazích. Od té doby natočil desítky dokumentů, které získaly po celém světě řadu ocenění (Tanec modrých andělů, Poslední lovci či Carcharias - velký bílý). Jeho poslední 3D film o Aldabře jde do distribuce na podzim. |
Lidovky.cz. Natáčel jste dokument i o Tibetu. Jaké bylo setkání s Dalajlámou? Jak složité bylo se k němu dostat?
Touto otázkou jste mě vůbec nepřekvapila, hodně lidí se mě na to ptá. Nejsložitější je asi se k němu dostat a to trvalo přibližně rok. Ten film se jmenuje Tibet, poslední cesta a je to příběh Tibetu, Dalajlámy a jednoho cestovatele. Jsou to vlastně tři příběhy o kráse přírody, tradicích, duševním bohatství Tibeťanů, ale také o krutosti a nespravedlnosti našeho světa. Setkání a chvíle strávené s jeho svátostí jsou nepřenositelné. Dalajláma je živá moudrá kniha. Je schopen se s vámi bavit na jakékoli téma, je moudrý, pokorný s výjimečným smyslem pro humor. Je to "velký" člověk. Setkání a pobyt u něj byl dar, za který jsem vděčný. Doufám, že film o Tibetu přinese divákům sílu, alespoň trochu moudrosti, ale hlavně moment k zamyšlení.
Lidovky.cz: A jak byste popsal setkání s velkým bílým žralokem? Měl jste strach?
Setkání s velkým bílým žralokem je další dost těžce popsatelný moment. Jak byste popsala výlet do vesmíru? Asi těžce. Je to už docela dlouho, kdy jsme mým filmem Carcharias - velký bílý zbořili mýtus o bestii z hlubin, která umí jen zabíjet. Byli jsme tenkrát průkopníky a stálo to za to. Strach jsem neměl, ale spíš jakýsi zvláštní pocit napětí a vzrušení. Pracovat v hlubinách se žraloky a bát se jich, to dost dobře nejde dohromady. Žraloky miluji a obdivuji. Jsou krásní ve své absolutní dokonalosti. Vlastně mě docela štve, že jsem se narodil jako dvounohý, nemotorný a dost nedokonalý tvor. Ale asi s tím už nic nenadělám. Jen doufám, že je naši šikmoocí "žraložravci" nezlikvidují dříve než ze světa zmizí lidé. Byla by to docela škoda.
Lidovky.cz: Bojí se o vás někdy vaše rodina?
Myslím, že ani moc ne. Alespoň se mi to tak zdá. Když člověk odjíždí do neznáma, kde eventuálně číhá nějaké nebezpečí, tak věřím, že mohou mít strach. Myslím, že ale ví, že nejsem střemhlavým skokanem do neznáma. Snažím se vždy vše dobře připravit, abych se vrátil po svých. Pokud ale opravdu strach mívají, tak ho docela dobře maskují a jsem za to rád.
Lidovky.cz: Prožil jste toho více než většina lidí. Který zážitek je pro vás nezapomenutelný?
Když jsem byl u narození dcery Anežky. To byla síla - kam se hrabe velký bílý žralok. Asi jsem vás zklamal, ale je to tak. Točím v hlubinách oceánu přes dvacet let a už jsem nějaké ty tahanice se žraloky zažil. Vlastně vám to časem přijde normální, i když je to vzrušující a možná někdy i nebezpečné. Beru to jakou součást své práce, kterou miluji a za kterou vděčím někomu "tam nahoře".
