Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Na Haiti nefoťte. Sexuální morálka je dost volná, polonahé lidi ale nepotkáte, říká Čech

Češi v cizině

  6:51
Ivo Roškanin se na podílí na rozvojovém projektu, který na Haiti vrtá studny a provozuje zdroje s pitnou vodou. Na Haiti působí během šestitýdenních misí. „Haiťané se velmi neradi fotí. To je přímo úměrné vzdělání a společenskému statusu. Lidé z vesnic a chudých čtvrtí doslova utíkají mimo záběr. Běžné je agresívní chování, pokud jen tak vytáhnete foťák, nebo mobil a začnete dokumentovat. Nejvíce se focení bojí děti. Někteří dospělí za fotku vyžadují odměnu,“ říká.

Ivo Roškanin foto: Archiv Ivo Roškanina

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem na Haiti přiletěl v roce 2013. Každý cizinec musí strávit nějaký čas v hlavním městě Port-au-Prince, než se dostane dál. Při letmém ohlédnutí si vybavím odbavovací halu letiště, připomínající naše vlakové nádraží ve větším městě. Ulice přeplněné auty a lidmi, na kterých se v dosti surové podobě odehrává veškerý život. Pouliční prodavače vody, krávy a kozy pasoucí se v odpadcích. Také první noc u známého z Francie, který měl pronajatý malý domek na periferii a při kličkování v zaprášené čtvrti si nechal u pouličního prodavače nasekat led, aby mohl v polystyrenové ledničce chladit kolu a pivo. Vzpomínám si na přezrálá manga padající na plechové střechy a kohouty budící ze spaní. Při cestě do severozápadního departmentu, kde působíme, strmé odlesněné hřebeny, a pro Evropana nepředstavitelně rozmlácené cesty po kterých jedete střídavě na jedničku a na dvojku.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Přestože má Haiti dost volnou sexuální morálku, je společensky nepřijatelné chodit bez trika. To platí pro muže i ženy. Na toto pravidlo nás upozornil policista, který zastavil naše auto a požádal kolegu, který řídil a triko měl přehozené přes sedadlo, aby se obléknul. Praktický problém to pro nás je, pokud vykonáváme fyzicky namáhavou práci a je kolem čtyřiceti stupňů. U nás je běžné svléknout triko a jít kropit zahradu, nebo sekat trávu. Nebo si jen tak bez trika v létě zakopat s míčem.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Haiťané se velmi neradi fotí. To je přímo úměrné vzdělání a společenskému statusu. Lidé z vesnic a chudých čtvrtí doslova utíkají mimo záběr. Běžné je agresívní chování, pokud jen tak vytáhnete foťák, nebo mobil a začnete dokumentovat. Nejvíce se focení bojí děti. Někteří dospělí za fotku vyžadují odměnu. Pokud chceme nějaké záběry pro propagační účely, vyžaduje to z naší strany velmi citlivé a specifické způsoby chování. Pro případného turistu, pokud by se nějakým způsobem dostal na Haiti, je lepší nefotit a z bezpečnostních důvodů například ve městech fotoaparát vůbec nenosit. Přátelé z Haiti jsou také překvapení, s jakou pohotovostí vytahují naši technici při různých společenských příležitostech slivovici a další ovocné destiláty v petkách s krycími nápisy Holly water, nebo Medicine. Mimo jiné ji používají jako prevenci proti střevním potížím a dezinfekci ústní dutiny v zemi, kde je rozšířena cholera a tyfus.

Lidovky.cz: Který zvyk místních naopak překvapil vás?
Asi bych to nenazval zvyk. Jsou to zcela odlišné vzorce chování. Sem patří například rozdílné vnímání času. Ten na Haiti plyne pomalu. Nespěchá se, protože není důvod. Rychlí jsou pouze řidiči autobusů, taptapů a mototaxi. Nejhorší je kombinace pomalého tempa a puntičkářské byrokracie, která v nestabilní zemi často postrádá logiku. Je běžné, že strávíme tři hodiny v bance, nebo celý den na úřadě kvůli jednomu překlepu na papíru, který má na svědomí jiný úředník. Přijedeme na místo schůzky a čekáme hodinu, nebo dvě. Pracovník do práce přijde pozdě, nebo vůbec. Zcela běžné je vnucování služeb, včetně těch, které nepotřebujete. Pokud člověk není zkušený a opatrný, lehce se mu stane, že potvrdí kontrakt tím, že pomahače rázně neodmítne. Tři lidé se perou o to, kdo vám pohlídá bezpečně zaparkované auto, odnese dva banány, nebo umyje čisté zrcátko špinavým hadrem.

Ve švédském metru jsem vídala reklamy na české pivo, říká Češka

Překvapením pro mne osobně bylo běžné porušování pravidel po uzavření dohody. Potřebujete odvézt rozměrný náklad a usmlouváte cenu. Následně, když se den krátí a vy nemáte jak náklad složit, vám přepravce sdělí, že si cenu špatně spočítal a je o třetinu vyšší. Dostat druhou stranu do nevýhody neférovým způsobem je v pořádku. Ještě výraznější je tato snaha při jednání mezi bílými cizinci a místními obchodníky. Je třeba znát ceny, mít osvědčené dodavatele a alespoň několik přátel, kterým můžete věřit. Důvěra je ale na Haiti velká vzácnost. Poprvé na Haiti jsem se setkal s kohoutími zápasy, které jsou jednoznačně pánskou záležitostí. Hraje se o peníze a při vyhodnocování výsledků nebývá daleko do rvačky. Arény jsou v každé vesnici. O nedělích se majitelé nejlepších bojovníků sjíždějí na motorkách do větších měst, kde se odehrává jakási vyšší kohoutí liga.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Nejsem Čechem žijícím v zahraničí. Podílím se na realizaci rozvojového projektu, který na Haiti vrtá studny a provozuje zdroje s pitnou vodou. Na Haiti působím během šestitýdenních misí, takže tato otázka pro mne není věcí k rozhodování. Jsou ale důvody, proč se člověku zpátky do civilizace nechce. Mám pocit, že přátelům z vyspělého světa, kteří na Haiti žijí deset nebo dvacet let vyhovuje jednoduchý způsob života v nerozvinuté a neelektrifikované zemi. Unikají shora organizovanému životu a mediálnímu tlaku.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Chyběly mi polévky, které Haiťané prakticky nevaří. Jejich jedinou připomínkou je tzv. bujon. Hustý pálivý vývar z krabů, s příměsí několika druhů brambor, zeleniny a toho co zrovna zbylo v kuchyni. Vaří ho ovšem zřídka. Každodenními jídly jsou rýže s fazolemi, vařené nebo smažené banány, batáty, špagety, placky, různé druhy ovoce a zeleniny. Pokud si místní mohou dovolit maso, jedí všudypřítomné kozy, drůbež a ryby. Já moc vařit neumím. V rámci jednoho českohaitského večera jsem trochu zaujal instantními polévkami ze sáčku. Především rajskou.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ano, mám. Vzhledem k tomu, že trvale bydlím v České republice, snažím se je motivovat k tomu, aby se učily cizí jazyky.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Haiti je zemí s velkou negramotností. Mnoho lidí neumí ani francouzsky a mluví pouze kreolštinou. O České republice většinou nikdy neslyšeli. Jsou zde ale rozšířené veřejné televize, kam se scházejí především muži a sledují fotbal, který je mezi nimi velmi oblíben. S pomocí jmen jako Nedvěd, Poborský, nebo Čech se dá vykouzlit úsměv porozumění. Jsme ovšem v úzkém kontaktu s pracovníky dalších rozvojových organizací, kteří znají Českou republiku i Československo. Volontérky z Kanady si pamatují Jardu Jágra, misionáři z Filipín Pražské Jezulátko, silničáři z USA Vaklava Hejvla. Vzpomínám si také na tři kuriózní setkání. S šéfkou pobočky mise OSN v Gonaives, druhém největším městě Haiti, která pocházela z Ghany a mluvila plynnou češtinou. V Československu studovala a žila patnáct let. Dále s dcerou českých emigrantů, která tou dobou působila na Haiti jako velvyslankyně Švýcarska. Třetí zajímavostí bylo setkání s mulatskou dívkou, která patří mezi horních deset tisíc a překvapila mě tím, že byla o prázdninách na dovolené v Praze. „Pivo moc dobrý, guláš mi nechutnal.“

Ivo Roškanin

Pochází z vesnice Těchonín v Orlických horách. S manželkou a pěti dětmi žije v Jablonném nad Orlicí. Vystudoval učitelství biologie a geografie. Po několika letech v reklamní produkci a působení v komerčním sektoru se zaměřil na neformální vzdělávání a podporu neziskových aktivit. Od roku 2013 zastává roli supervizora rozvojového projektu Praga-Haiti, jehož posláním je provoz zdrojů s pitnou vodou na Haiti. Do této země pravidelně doprovází technické mise. Mottem jeho rozvojové činnosti je "pokud pomůžeme lidem v jejich vlastní zemi, nebudou mít důvod ji opustit“.

Ivo Roškanin

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji. Jednak z bezpečnostních důvodů a také mne to zajímá. Politika je na Haiti podobně jako u nás pro mnohé prospěcháře cestou k moci a penězům. Jen je to na Haiti více přímočaré, systém není tak složitý. Výhodou Haiti je, že politici se obyčejným lidem nepletou moc do života. Starají se hlavně sami o sebe. Tedy, pokud se zrovna nejedná o krvavou diktaturu otce a syna Duvalierů, jejichž éra skončila v polovině osmdesátých let a zanechala za sebou desetitisíce mrtvých. Jinak se dá s lehkou nadsázkou říct, že Haiti je zemí převratů, demonstrací, volebních podvodů a provizorních řešení. Jedno z haitských přísloví zní „ústava je z papíru, ale bodák z oceli.“ V současné době má Haiti po roce handrkování a náhradních volbách nového prezidenta Jovenela Moise, banánového magnáta. Ten pokračuje v pravicové, podle kritiků zlodějské politice svého přítele a předchozího prezidenta Michela Martellyho. Martelly, dříve populární zpěvák zvaný jako Sweet Mickey, založil vlastní stranu inspirovanou jeho vzhledem Tet Kale Party (Strana holých hlav). Oba představují určitou stabilitu v rozbouřené zemi a těží z podpory USA. Situaci na Haiti ilustruje to, že do prezidentských voleb šlo oficiálně přes padesát kandidátů. V zemi od roku 2004 působí kontingent jednotek UN, který ještě před několika lety dosahoval počtu osmi tisíc příslušníků.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...