29. května 2018 6:00 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

Jak se z pouličního koťátka stala offroadová kočka Batumi na české cestě kolem světa

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Tádžikistán - jedna póza pro fotografa na Pamíru u jezera Rangkul.. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tádžikistán - jedna póza pro fotografa na Pamíru u jezera Rangkul.. | foto: Jan Herman, Expedice Patrolem

Po náročné noci strávené vytahováním auta z oblázkové pláže poblíž gruzínského města Batumi krátce zastavujeme na rušné silnici. Potřebujeme od kamení vyčistit skřípající brzdy. Když zaklekneme, zpod auta zahlédneme malé roztomilé kotě, které se pomalou klimbavou chůzí motá kolem krajnice. Několikrát ho odneseme dál od silnice, jenže pokaždé nás následuje zpět k autu, a protože nepřestává mňoukat, tak mu do jednoho hrnečku nalijeme vodu a do druhého nalámeme párek a kousek chleba.

Gruzie - první fotografie toulavého koťátka, krátce po prvním přídělu stravy
Tádžikistán - krásným výhledům Batumi zatím moc nerozumí a tak jí spíš zajímají ptáci kroužící nad Patrolem..

První myšlenka je, že kotě vezmeme s sebou a v nějaké vesničce daleko od hlavní silnice mu najdeme nový domov. Po několikahodinové jízdě během které se k nám nepřestává tulit a vrnět, se na sebe s Martinem podíváme: je jasné, že naše expedice kolem světa má nového člena. A aby se nikdy nezapomnělo na jeho rodné město, dali jsme kočce jméno Batumi. Musím se přiznat, že večer jsem trochu litoval našeho rozhodnutí, když jsem zjistil, že nám ta malá roztomilá kočička rozkousala všechno jídlo.

O několik dní později ještě ne moc zvyklí na nového člena expedice, odjíždíme po večeři z restaurace na kraji Tbilisi vyhledat místo na přespání. Po dvacetiminutové jízdě od restaurace zastavujeme na kopci s krásným výhledem na Gruzínské hlavní město a rozkládáme střešní stan. Jsme připraveni ulehnout, když nám dojde, že už jsme dlouho neslyšeli mňoukání. Projdeme celé auto, ale chlupaté klubíčko nikde nenacházíme. Jediná možnost, kde nám Batumi mohla proklouznout ven, je okolí restaurace, kde jsme večeřeli. Na nic nečekáme, skládáme stan a vyrážíme zpět. S čelovkami prohledáváme okolí restaurace, ale Batumi nikde. Po dvaceti minutách hledání, když už jsme smířeni s tím, že si Batumi sama našla nový domov, se z nedalekého stromu ozve známé mňoukání.

Batumi na cestách

Potvora chlupatá celou dobu seděla ve větvích a pozorovala nás, jak ji hledáme. Mlaskání ani volání nezabírá. Batumi jen dál sedí v koruně stromu a mňouká. Nakonec stačí zatřást pytlíkem granulí a Batumi je několika skoky zpět v autě. Tato metoda přivolání spolehlivě funguje dodnes.

První přejezd hranice

Čeká nás přejezd hranice mezi Gruzií a Azerbajdžánem. Zatím jsme všechny hranice minuli bez větších kontrol. Vždy celníci prohlíželi Patrola spíše jen ze zvědavosti. Ale protože tušíme, že se zvířata nemůžou jen tak převážet a my ke kotěti nemáme žádné dokumenty, nechceme riskovat, že nám Batumi zabaví. Rozhodneme se ji proto propašovat.

Před hranicí vypneme a vyklidíme lednici, Batumi zavřeme dovnitř a aby nemňoukala dáme jí tam celé pečené kuřecí stehno. Na lednici vysypeme pytel se špinavým prádlem, aby celníci neměli chuť auto prohledávat. Naše taktika skutečně zabírá. Urostlý celník s přísným výrazem, kterému hned po otevření dveří k nohám přistane pár špinavých ponožek, se dovnitř jen nakloní, aby se rozhlédl. Krátce nato se znechuceným výrazem zvedne obočí a mávne rukou, ať už jsme pryč. 

Nejpřísnější kontrola nás čekala po připlutí do Kazachstánského Aktau. Na trajekt přes Kaspické moře jsme Batumi pronesli schovanou pod bundou. V kajutě na ni už čekala večeře, pelíšek a toaleta, kterou jsme předem připravili v přístavu. Na trajektu jsme kvůli silnému větru nakonec strávili tři dny. Po připlutí do Aktau celou loď obsadili vojáci se psy a důkladně ji začali prohledávat. Na břehu pak následovala i prohlídka všech kamionů včetně našeho Patrola. 

Ázerbájdžán - Batumi na jednom ze svých prvních lovů, nakonec ulovila kousek nakládaného kuřecího masa



Když jsme viděli jak jsou Kazaši důkladní, nechtěli jsme riskovat zadržení za pašování kočky v lednici, a tak jsme zvolili jinou taktiku. Na Batumi jsme upozornili ještě před zahájením prohlídky s tím, že o ni máme strach vzhledem k přítomným psům. Byli jsme připraveni vojákům ukázat náš český očkovací průkaz s tím že je to pas naší kočky. Očkovací průkaz nebyl potřeba, kotě je totiž vůbec nezajímalo. Hledali jen zbraně a drogy. Museli jsme vyskládat celé auto ven, otevřít bedny, vyprázdnit všechny přihrádky. V jeden moment jsem se trochu lekl, když si přede mnou dvoumetrový voják začal nasazovat gumové rukavice. Naštěstí chtěl jen prohledat batoh s oblečením. Zbraně ani drogy u nás nenašli a tak jsme mohli spokojeně odjet v plném počtu..

Vzhledem k tomu, že Batumi roste jak z vody a brzy se nevejde do lednice, v uzbeckém Taškentu jsme vyhledali veterinární kliniku a nechali ji oočkovat a vystavit kočičí cestovní doklad. Takže nyní je to oficiální gruzínská kočka s uzbeckými doklady, která se účastní české offroadové expedice kolem světa. Protože Martin expedici opustil a z tádžikistánského Dušanbe se vrátil do Čech, Batumi nyní tvoří celou polovinu expedičního týmu.

Jan Herman, Expedice Patrolem
  • 0Diskuse