25. července 2018 6:19 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Mongol Rally Pt. 1. Od startu do Oděsy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pohled ze střechy našeho závodního speciálu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohled ze střechy našeho závodního speciálu | foto: High5team

Předstartovní a startovní party byla velkolepá. V areálu jsme potkali všechny spřátelené teamy, se kterými jsme si přes sociální sítě předávali informace ohledně startu, trasy a jinak jsme si vzájemně pomáhali. Organizátoři se postarali v rámci oficiálního programu o spoustu další zábavy.

Opera
Postapokaplyptický bar

Nechyběly kapely a DJ´s a spousta dalších atrakcí stylizovaných do postakpokalyptického hávu, který areál pro start vybraný nabízí. Všechny posádky korzovaly depem a prohlížely a hodnotily auta ostatních. Původně jsme si mysleli, že s Buchankou budeme v top 3 nejdivnějších vozidel ve startovním poli. Trumfl nás ovšem vysloužilý dvojpodlažní vyhlídkový autobus s částečně odkrytou horní palubou. To nečekal nikdo. Dále předchůdce legendárního Willyse z padesátých let. Sice s nepůvodním motorem, zato ale bez střechy, dveří a čelního skla. A dotřetice nádherný Triumph Herald, opět starší, než náš vůz. A další v pořadí jsme byli my. Tedy čtvrté místo v divnosti. To není zlé.

Ráno sám šéf rally s kapelou obešel všechny posádky a osobně popřál štěstí. A bylo odstartováno.

Konvoj více než 300 bizardních vozidel byl skutečně jedinečným zážitkem. Euforii nám pokazila zpráva z Motola. Josef si večer zvrtl kotník. Paradoxně, když máme v teamu dva ortopedy. Ráno se nám noha nezdála. Pro jistotu jel na rentgen. A co myslíte? Měl ji tam! Zlomenina, byť nekomplikovaná, sádra a klid. Tedy jsme vyrazili nekompletní, po dvou týdnech se k nám připojí. Přijde o nejméně zajímavou část trasy přes civilizovanou Evropu.

Naše první kilometry vedly do Prahy. Po vyřízení posledních formalit jsme se vydali směr Sněžka. Díky laskavosti KRNAPu nám bylo umožněno vyjet až na Luční boudu. Zní to jednoduše, ale výjezd samotný byl s těžkým UAZem obtížný, nicméně, povedlo se. Ke slovu přišla i redukční převodovka, výkonu nazbyt skutečně nemáme. Vrchol jsme zdolali v 21:30. Západ slunce byl fantastický. Kopec dolů jsme jeli krokem na redukovanou dvojku, přecejen brzdy nejsou silnou stránkou našeho vozu. Další trasa vedla Polskem. Nuda a neohleduplní řidiči. Myslíte, že někdo poděkuje, když mu jako ti pomalí uhnete? Ani náhodou.

Na parkoviště pod Popradským plesem jsme dorazili po deváté hodině dopolední. Čekaly nás Rysy, nejvyšší hora Polska. Přebalit věci, snídaně a rychle nahoru. Počasí nám nepřálo. Celý výstup nám propršel. Útěchou budiž fakt, že nehrozily bouřky. Na vrcholu jsme potkali Polskou reprezentantku v ping-pongu. Samotou, v tomto počasí, v lehké šusťákovce a teniskách. Co dodat… Rehabilituje po zlomenině v oblasti lokte. Dostala od nás jednu Zázračnou, snad jí pomůže. Na chatě pod Rysy jsme si dali obligátní halušky a seběhli tisíc výškových metrů k autu.

I v Oděsse mají starou 1203

Po noci v Tatranské Lomnici jsme aktualizovali časový plán, zdravě se vylekali, že nestihneme trajekt a rozhodli se, že do Oděssy musíme jet bez zastávky. A tak se i stalo. Po překročení Slovensko – Ukrajinské hranice jsme zjistili první závadu na vozidle. Kupodivu, tak pozdě. Jedna z pneumatik, byť nových, má v bočnici bouli. Díky ochotě místních jsme problém vyřešili do hodiny a vyrazili. Cesta přes Ukrajinu probíhala pohodově. Mírně zvlněná krajina, březové háje, nekonečná pole slunečnic. A teplo. Překvapivě slušně cesty a ohleduplní řidiči, kteří za laskavost poděkují vždy. Ty tam jsou doby, kdy místní policie loudila po cizincích peníze za domnělé přestupky a nedostatky na vozidle. Dnes již vše probíhalo korektně.

Do Oděssy jsme přijeli večer, den před odjezdem trajektu. Tedy, večeře, pivo a spánek. Další den rychlá prohlídka města, pár drobných úprav a oprav na autě a vstříc novým dobrodružstvím. Sbohem Evropo!

High5team
  • 0Diskuse