Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Expedice UNESCO aneb Vlastním autem po Egyptě

Cestování

  7:00
Expedice All Africa 2013, během které jsme procestovali 10 zemí Afriky a 39 míst na seznamu UNESCO, navazuje na celou řadu menších expedic a cest po celém světě z minulých let, především však na Expedici All Africa 2012, během které jsme procestovali 11 zemí západní a střední Afriky. Celkem jsme jen po Africe ujeli autem 80 tisíc kilometrů. Cílem našich cest je navštívit všech 196 států světa a 950 míst zapsaných na seznam UNESCO.

Luxorský chrám je rozsáhlý staroegyptský chrámový komplex ležící na břehu řeky Nil. foto: Alexandr Bílek

První africkou zemí, do které jsme našim Land Roverem v rámci expedice vstoupili, byl Egypt. Díky naší geografické vzdálenosti, krásnému moři a extrémní aktivitě cestovních kanceláří, je Egypt v první pětici nejnavštěvovanějších turistických míst, které Češi nejraději vyhledávají. Když se ale řekne Egypt, každému se vybaví jen hotelové areály v Hurghádě, Sharm Al Shaiku a pyramidy v Gíze. Tím to pro většinu lidí končí. Tady je několik typů a rad, jak si užít Egypt a vidět vše důležité.

ČTĚTĚ VÍCE:

 
Egypt má obrovskou pokladnici historicky unikátních památek. Nalézají se zde nejstarší památky světa, fascinující stavby, chrámy, pyramidy a hrobky těch, kteří zde žili před tisíci lety. Neuvěřitelné je, že se těmto lidem, kteří tyto stavby dokázali postavit, můžeme podívat v Egyptském muzeu přímo do očí. Během naší expedice se nám podařilo navštívit oblast v Abúsíru, kde jsme doslova překvapili české archeology při odkrývání nejdůležitějšího nálezu desetiletí. Byl to zážitek, když před námi neprobíhalo žádné divadlo, ale opravdové práce na fascinujících nálezech.

Pokud dostanete odvahu se tímto směrem vydat, čekají vás fata morgány v poušti a zrcadlící se pouštní plochy

V Egyptě je celkem 7 míst, která jsou zapsaná na prestižním seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Protože již máme procestováno 87 zemí a 261 míst z tohoto seznamu, mohu říci, že egyptské památky patří k těm nejlepším na světě. Pro členy klubu UNESCOClub www.unescoclub.cz  jsem nechal přeložit do českého jazyka popis všech 950 památek UNESCO a jejich využívání je pro členy klubu zdarma.

Abú Mena, poušť Mariut, distrikt Burg al-Arab, guvernorát Alexandria

Kostel, baptisterium, baziliky, veřejné budovy, ulice, kláštery, domy a dílny v tomto ranně křesťanském svatém městě byly postaveny nad hrobem mučedníka Menase, který zemřel v roce 296 př.n.l. Památka byla v roce 2001 zapsána na seznam světového dědictví v ohrožení. Důvodem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že rozsáhlý zavodňovací program rozvoje zemědělství financovaný Světovou bankou dramaticky zvýšil hladinu spodní vody. Jílovitá půda se stává tekutou a dochází ke zřícení staveb. Krypta Abu Mena je pro veřejnost uzavřena.

Káhira – islámská část, guvernorát al-Qahirah (Káhira)

Skryto mezi moderními městskými částmi Káhiry leží se svými známými mešitami, školami, tureckými lázněmi a kašnami jedno z nejstarších islámských měst na světě. Bylo založeno v 10.století a stalo se novým centrem islámského světa, který dosáhl doby největšího rozkvětu ve 14.století.  Islámská část Káhiry je ohraničená částí původních hradeb se třemi bránami: Báb Zuwajlou na jihu a Báb al-Futúh a Báb an-Nasr na severu. Hlavní tepnu islámské Káhiry představuje ulice al-Mu’izz li-Dín Alláh, podél které se nachází většina z nepřeberného množství historických staveb. Za zmínku stojí Hakimova mešita, mauzoleum a madrasa sultána Ghaurího, mešita al-Azhar a historický mamlúcký dům Bajt Suhajmí.

Memfis a jeho nekropole – pyramidová pole od Gízy do Dahshuru, guvernorát Gíza

Hlavní město egyptské Staré říše zahrnuje některé výjimečné pohřební památky, mezi než patří skalní hroby, zdobené mastaby, chrámy a pyramidy. Ve starověku bylo místo považováno za jeden ze sedmi divů světa. Příležitostně plnilo město roli sídelního města panovníků i později a po celé období egyptského starověku zůstávalo významným administrativním a vojenským centrem.

Tento nález je ale z celkem 10 již odkrytých hrobek českými archeology prý nejvýznamnější.

V jeho okolí vznikly rozsáhlé nekropole, dnes nazývané Sakkára a Abúsír. Na lokalitě je identifikováno více než sto archeologických areálů. Dnešní pozůstatky pocházejí především z doby panovníků Amenhotepa III., Ramesse II. a Ptolemaia IV. (velký Ptahův chrám) a Haiebrea (palác), k rozvoji města ovšem přispěli panovníci ze všech historických období.

Núbijské památky - od Abu Simbel po Fílai, guvernorát Asuán

Tato mimořádná oblast archeologických nalezišť  zahrnuje památky jakými je chrám Ramsese II. v Abu Simbel a svatyně bohyně Isis ve Fílai, které byly zachráněny před zaplavením vodami Asuánské přehrady díky mezinárodní kampani vyhlášené Unescem v letech 1960 až 1980. Chrám Abú Simble v roce 1813 „znovunalezl“ švédský objevitel Jean-Louis Burkhardt – chrám byl zasypán pískem. Z hor písku vykukovala jen hlava Ramsese II.  Zvláštní skalní kužely hluboko v poušti byly zachráněny před zaplavením vodou jako velká řada dalších památek v této oblasti díky organizaci Unesco. Odborníci je rozřezali na více než tisíc kvádrů o váze 30 tun. O 180 m dále byly znovu přesně složeny v původním směru.

Oblast kláštera sv. Kateřiny, guvernorát jižní Sinaj

Ortodoxní klášter sv. Kateřiny stojí na úpatí hory Horeb, kde podle Starého Zákona, Mojžíš obdržel desky se zákony. Hora je známá a uctívaná mezi muslimy jako Džebel Musa (Jebel Musa). Celá oblast je posvátná pro tři světová náboženství: křesťanství, islám a judaismus. Klášter založený v 6.století je nejstarším křesťanským klášterem, jež stále plní původní funkci. Jeho zdi a budovy jsou významné pro studium byzantské architektury a klášterní budovy uchovávají vynikající sbírky ranně křesťanských rukopisů a ikon. Rozeklané hory, v nichž se nachází řada archeologických a náboženských míst a památek,  klášteru vytváří dokonalé okolí.

Théby, guvernorát Qina

Théby, město boha Amona, byly hlavním městem Egypta během období existence Střední a Nové říše. Se svými chrámy a paláci v Karnaku a Luxoru, nekropolí v Údolí králů a Údolí královen, jsou Théby pozoruhodným svědectvím egyptské civilizace v době jejího největšího rozkvětu. Název el Karnak se užívá k označení rozsáhlé aglomerace zborcených chrámů, kaplí a  ostatních staveb různého data, která měří 1,5 x 0,8 km. Jedná se o starověký egyptský Ipet-isut tzn. „nejvybranější místo“, které bylo hlavním místem uctívání thébských bohů.

Luxorský chrám je rozsáhlý staroegyptský chrámový komplex ležící na břehu řeky...

Nejvýznamnějším a nejdůležitějším byl centrální okrsek chrámu boha Amona, který je také nejlépe zachován. Severní okrsek bohyně Mut  s okrskem boha Amona spojuje alej sfing s beraními hlavami. Široká cesta lemovaná sfingami spojovala Karnak s chrámem v Luxoru. Jednou ročně, během druhého a třetího měsíce období záplav, se v Luxoru konala dlouhá náboženská slavnost, při které obraz boha Amona v Karnaku navštívil svůj „jižní Ipet“, jak se tento chrám nazýval. Královské pohřebiště Údolí králů a tradici pohřbívání do skal pravděpodobně zavedl Amenhotep I. nebo možná Ahmose, první panovník Nové říše a zakladatel 18. dynastie. Nejstarší panovník, který je zde pochován, je Thutmose I. a poslední je Ramesse XI.

Vádí Al-Hitan (Údolí velryb), guvernorát Faiyum Governorate

V oblasti vádí Al-Hitan, Údolí velryb, v západní části egyptské pouště, se nachází neocenitelné nálezy zkamenělých pozůstatků nejstaršího, nyní vyhynulého podřádu velryb, Archaeoceti. Tyto fosílie objasňují významnou část evoluce: velryba, která byla do té doby suchozemským tvorem, se stala živočichem oceánským.

Toto místo je nejdůležitější oblastí na světě pro vysvětlení této evoluční změny. Vzhledem k počtu, koncentraci a kvalitě nálezů je možno živě demonstrovat způsob života těchto savců během přechodného stádia. Nálezy ve vádí Al-HItan ukazují nejmladší představitele podřádu Archaeoceti v posledních stádiích, kdy ztrácely své zadní končetiny. Ostatní zdejší zkameněliny umožňují rekonstrukci životního prostředí a ekologických podmínek té doby.

Úředníci a razítka

Jako nezávislý cestovatel jsem si místní obyvatele poprvé v historii svého cestování rozdělil na dvě skupiny. Do první kladné skupiny patří běžní lidé, jako všude v chudých zemích jsou velice milí, ochotní pomoci i poradit. Drtivá většina jsou muslimští Arabové, v jejichž žilách koluje obchodnická krev. Je proto běžné a patří to ke koloritu a místní atmosféře, že každý chce něco prodat, smlouvání je proto úplně běžné a nemine nikoho od rána do večera.

Náš výstup na horu Sinaj jsme odstartovali ve 2.30 ráno. Nechali jsme organizované turistické skupiny jít dříve, ale zároveň jsme chtěli stihnout svítání

Stále a dokolečka si podáváme s někým ruku, jsme zváni na sladký čaj jako symbol přátelství, jsme středem pozornosti všude a za všech okolností. Někdy jsou ale Arabové dost otravní. Když si něco nekoupím, tak dokážou použít i tvrdších slov, což se týká hlavně „rozmazlenců“ především v hojně turisty navštěvovaných místech. Pokud ale člověk cestuje, chce poznat místní lidi a udělat si o nich svůj soukromý a pokud možno nezkreslený názor, zvládne to bez potíží a bere to jako poznání. Každou situaci, každý drobný atak, všechno. To jsou oni, to je ta země, tak oni žijí, takoví oni jsou. To je to, co chci poznat a není zde prostor si na něco stěžovat.

Druhou a jednoznačně zápornou skupinou jsou v tomto případě úředníci. Ještě nikdy jsem nenarazil na tak neskutečnou, neprostupnou, úplatnou, nepochopitelnou byrokracii jako v Egyptě. Zážitek z administrativního kolečka, týkajícího se potřebného povolení k opuštění přístavu v severním Egyptě ve městě Port Said, nepřehlednost, nelogičnost a obludnost celého procesu nás všechny postavily do role modlících se „panáků“, kteří už zaplatí snad cokoliv, jen aby ta šaškárna byla u konce.

K TÉMATU:

Jak jinak nazvat toto obludárium, kde musí Evropan obejít kolečko možná 100 lidí, nikdo neumí ani slovo anglicky, ani sami úředníci netuší, kam nás poslat. Pokud kancelář úředníka, kterého hledáme, najdeme, tak zjistíme, že již měl být v práci, ale není. Místní jen pokrčí nad 2hodinovým zpožděním rameny a s úsměvem řeknou: „To je prostě Egypt!“. Ano, takhle to tady chodí. Neustále nám chybí nějaké razítko. Přítomný úřední šiml nejen otravuje, zdržuje, ale také patřičně každému vyluxuje peněženku. Většinou jde o řadu nesmyslných poplatků jako například za parkování auta v areálu přístavu, speciální poplatek za to, že si papíry vyřizuji sám a nikoliv přes agenta nebo za to, že jsem prostě cizinec.

Pokud nebude potvrzení o zaplacení, nedostanu jiné razítko. Obejít se to nedá. Desítky úplatků líným úředníkům, kterých je mnoho, nic nedělají, hrají si s mobilem, houpou se na židli, pijí čajíčky, svačí, obědvají, poklepávají se po ramenou, smějí se a objímají. Začínají pracovní dobu kolem 9.00 a v 15.00 hodin končí, což ale znamená, že již ve 14.00 tam nikdo není. Vůbec nikoho nezajímá, že lidi chtějí a potřebují přístav opustit. Navíc v pátek a sobotu se nepracuje. Na naši otřepanou otázku, kdy odjedeme, dostáváme stále stejnou odpověď „možná zítra“, což je úplně nejpoužívanější slovní spojení. Když po týdnu vyjíždíme z toho zakletého přístavu, shodujeme se, že tudy již zpátky nikdy dobrovolně nepojedeme.

Rady pro individuální cestovatele

  • Pokud to jen trochu jde, nikdy nejezděte svým autem do Afriky z tureckého Iskenderunu do egyptského Port Saidu. Z ČR do tohoto přístavu je to 3500 km, nafta v Turecku vyjde na 50 Kč/l. Trajekt do Egypta provozuje společnost SISA SHIPPING LINES, která jezdí jednou týdně, ale nikdo neví kdy. Cena za auto je asi 700 USD, osoba platí na sedačce zhruba 3.000 Kč, loď pluje asi 23 hodin.
  • Přestože to je zakázané, je možné spát během cesty v autě. Jízdenku si ale musíte stejně koupit. Procedura s vyřízením formalit za auto trvá kolem 6 dnů. Na úplatcích jsme zaplatili 300 EUR, na poplatcích asi 200 EUR. Dostat se ze země je skoro stejně složité a časově úplně stejně náročné. Jedinou alternativou je jet do Afriky přes Gibraltar. Procedura trvá chvilku, vzdálenost je stejná a nafta levnější. Žádný jiný trajekt do Afriky nejezdí. Ani z Řecka, ani Itálie. Dá se dostat jen do Tunisu, ale dál také ne. Do Libye se dostat zatím nedá. Do Alžíru z Marseille je sice možné se dostat, ale přes Alžír to je vše do sousedních zemí, kvůli válečnému stavu na jihu Alžíru, nemožné. Alžír vydá jen vízum tranzitní na 48 hodin, což se nedá stihnout kamkoliv dojet.
  • Pokud má přesto někdo dost času, je lepší si zajistit nějakého agenta, který papíry vyřídí. Obvyklá cena je 300 USD a údajně to trvá jen 2-3 dny. Agent se dá sehnat na místě a operují tu nejméně dva. Cena pohonných hmot je v Egyptě neskutečně nízká, pohybuje se mezi 2,5-4 Kč/litr. U čerpacích stanic buď nikdo není (to znamená, že pohonné hmoty nejsou) nebo tam je fronta desítek a stovek aut, která čekají, až na ně přijde řada. Cizinec může všechny předběhnout, očekává se však nějaký bakšiš. Do náhradních kanystrů není možné načerpat, je to zakázané.
  • Na Sinajském poloostrově není možné cestovat bez ozbrojeného doprovodu. Ten je cizincům přidělen zdarma. Stejná situace je mezi Káhirou a Abú Simbelem u súdánských hranic. Doprovod je obvykle složen z vojenského transportéru s kulometem nebo ze dvou terénních vozidel policie. Obvykle jede jedno auto vepředu a druhé vzadu. Nejdříve to je zajímavé, ale brzy to omrzí a pak je dobré se někde ve městě schovat nebo ujet. Jinak to je opravdu otrava.

Příští reportáž bude o cestě mezi Egyptským Asuánem a Súdánskou Wadí Halfou.

Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...